pondělí 30. dubna 2018

Leigh Bardugo – Wonder Woman: Válkonoška | Zrod hrdinky


Superhrdinové jsou in! V kinech trhají tyhle akčňáky rekordy v návštěvnosti i tržbách a bylo jen otázkou času, než se dostanou i na stránky knih (samozřejmě, na stránkách komiksů jsou už dávno). Já osobně jsem fanynkou spíš marvelovek než DC, ale loňská Wonder Woman byla výjimka, která potvrzuje pravidlo. Miluju to! Když jsem se tedy dozvěděla, že série o mladých superhrdinech začíná právě jejím příběhem, věděla jsem, že po knize musím sáhnout.

Diana vyrostla na Themyskiře, ostrově Amazonek, vždycky ale věděla, že mezi nesmrtelné válečnice tak úplně nepatří. Jednoho dne však při závodě, kdy má konečně prokázat své schopnosti, spatří u pobřeží ztroskotat loď. Přestože je to zakázané, jednu smrtelnici zachrání – jenže pak se začnou dít věci. Alia totiž není obyčejná smrtelnice, je válkonoška, potomek Heleny z Tróje. Pokaždé, když se válkonoška dožila sedmnácti, nastala nějaká příšerná válka. Diana se však rozhodne zachránit jak svět, tak Aliu, a vydává se na svou první výpravu z ostrova… Co by se tak mohlo pokazit?

neděle 15. dubna 2018

Neal Shusterman – Smrtka | Znepokojivé do morku kosy

Pokud jste už o Nealu Shustermanovi slyšeli, pravděpodobně to bylo ve spojení s jeho knihou Bez šance (Unwind), kde byly děti rozebírány na části a ty byly pak darovány někomu jinému. Už jen z toho konceptu se člověku dělá husí kůže… A úplně s lehkým srdcem se vám nebude číst ani Smrtka, to vám garantuju.

Vítejte ve světě, kde lidé zvítězili nad smrtí. Neštovice, ebola, rýma… nic z toho už nehrozí. Spadnete z mrakodrapu? Oživí vás. Přejede vás náklaďák? Oživí vás. Utopíte se? Oživí vás. Napadne vás smrtící agresivní fretka? Oži- no, však víte. Ani na stáří se už neumírá. No jo, tak jak se vyrovnat s takovým populačním růstem? Systém je chytrý, ale Země zkrátka není nafukovací. A od toho jsou tu smrtky. Každoročně „pokosí“ malou část populace, jinak to prostě nejde. Vybírá se náhodně a pokosen může být kdokoli, ať už je mu třináct či dvě stě třináct. Přestože se všichni shodují na nutnosti jejich práce, většina lidí se smrtek bojí. Když však Rowan a Citra prokážou tváří v tvář smrtce nebývalou odvahu, oba jsou přijati do učení. Smrtkou se však může stát jen jeden…

sobota 7. dubna 2018

Becky Albertalli – Podělaným navrch | Jak nepéct knižní dort


Pro fanoušky Becky Albertalliové nastalo rušné období. V březnu vyšla v českém překladu její druhá knížka Podělaným navrch, v dubnu vyjde v originálu třetí kniha Leah on the Offbeat, v květnu vyjde Simon ve slovenském překladu a v červnu se konečně i u nás dočkáme zfilmovaného Simona (Kdo se těší? Já se těším!). Ale o Simonovi už toho bylo řečeno až běda, dnes vám něco povím o Mollyině knize, Podělaným navrch.

Molly a Cassie jsou dvojčata. Cassie právě začala chodit s novou přítelkyní, Minou, a Molly… Molly je u svého šestadvacátého platonického zaláskování. Které stejně zase nikam nepovede, protože Molly je tlustá a trpí panickými záchvaty a nejenže nikdy nikoho nepolíbila, dokonce ji ani nikdy nikdo neodmítnul – vždyť je přece lepší neriskovat. Jenže jak je to mezi Cassie a Minou čím dál vážnější, Molly se najednou ocitá na vedlejší koleji a začíná přemítat, jestli risk občas není zisk…

čtvrtek 22. března 2018

Theo Addair – Muffin a čaj | Slyšíme slova, ale neposloucháme


Jako první byla obálka. Pak doporučení od Hanky, že je kniha dobrá. Potom netrpělivé čekání, až konečně vyjde. A nakonec YOLI oslava narozenin, kde jsme dostali jak opravdové muffiny, tak Muffin a čaj. Knihu jsem začala číst hned cestou domů v metru a po půlnoci jsem ji násilím dávala z ruky, protože spánek je potřeba.

Muffin a čaj popisuje jeden rok v životě dvou spolužáků z Obrtínské internátní školy, Daniela a Kita. Kit má milující rodinu, mámu ze Španělska a už druhým rokem spolubydlícího, který mu nedává spát. Matěj si však letos vodí na pokoj jednu holku za druhou a pokaždé Kita vypakuje z pokoje, aniž by si uvědomil, jaká trápení tím Kitovi způsobuje. Daniel je z bohaté rodiny, a přestože je mu teprve šestnáct, už je ve čtvrťáku, protože dva ročníky přeskočil. Ve škole má pověst chladného a povýšeného podivína, který se s nikým nebaví. Ale všechno se změní, když na sebe Daniel s Kitem narazí. Jejich setkání vede k muffinu a čaji, aniž by oba chlapci tušili, jakou smršť událostí tohle malé gesto odstartuje.

pátek 2. března 2018

Lauren Oliver – Replika | Co z nás dělá lidské bytosti?



Lauren Oliver je moje jistota. Zatím se mi ještě nestalo, že bych z její knihy byla zklamaná. Když nám tedy v češtině vyšla její nejnovější kniha, Replika, sáhla jsem po ní úplně automaticky, aniž bych toho o ní příliš věděla.

Replika popisuje příběh dvou dívek, Lyry a Gemmy. Lyra není člověk. Nenarodila se, vyrobili ji. Je totiž replika a celý svůj život prožila v Havenově institutu za vysoce střeženými ploty. Také Gemma je střežené dítě – prošla si tolika nemocemi, že se o ni její bohatí rodiče velmi bojí a starají se, aby si žila jako v bavlnce. Posměškům spolužáků ale zabránit nemůžou. Pak se jednoho dne stane svědkem podivné konverzace rodičů a vydává se na Floridu zjistit, co skrývá Havenův institut…

Vyprávění je z pohledu obou dívek, ale není to tradiční kompozice, kdy se jednotlivé perspektivy střídají. Z jedné strany je kniha o Lyře, z druhé o Gemmě. Čtenář si tak může vybrat, ze které strany začne číst. Dokonce je můžete i střídat kapitolu po kapitole – je to jenom na vás. Já jsem se rozhodla, že se mi střídat nechce; jednak jsem byla líná knihu neustále otáčet vzhůru nohama a jednak mi přišlo, že kdyby autorka chtěla, abychom střídali kapitoly, tak by je do knihy mohla nasázet typicky Gemma Lyra Gemma Lyra Gemma Lyra… Takže jsem se jako první začetla do Lyry.

pondělí 19. února 2018

2x na téma ruské pohádky



Převyprávění příběhů neboli retellingy jsou v současné době velmi populární. Spousta lidí (a já nejsem žádnou výjimkou) dokáže ocenit, když autor vezme známý rámec příběhu a zasadí ho do jiného prostředí či jiné doby. Převyprávěná bývají díla klasické literatury, mýty či pohádky. Určitě jste už slyšeli o nějakém retellingu všeobecně známého příběhu jako je Popelka, Kráska a zvíře nebo Alenka v říši divů. Já ale v posledních měsících přečetla dvě knihy stavící na pohádkách, které jsou podle mě Středoevropanům bližší a neokoukanější zároveň. Staví totiž na ruských pohádkách a historii.

neděle 7. ledna 2018

Auður Ava Ólafsdóttir – Listopadoví motýli | Cesta nikam

Listopadoví motýli je už starší knížka islandské autorky Auður Avy Ólafsdóttir, která u nás ale vyšla teprve loni (jistě ne náhodou v listopadu!). U nakladatelství Plus už v roce 2012 vyšla autorčina známější kniha, Výhonek osmilisté růže. Tak dlouho jsem si ho chtěla přečíst, až vyšli Listopadoví motýli a já nakonec skončila u nich.  

Poměrně často narážím na lidi, kteří mi tvrdí, že anotace u knížek vůbec nečtou. Podle čeho se pak ale rozhodují, jestli si danou knížku přečtou? Mě třeba zajímavá anotace dokáže velmi dobře přesvědčit… jako tomu bylo i u Listopadových motýlů. Stačilo jen těch pár slov, že hrdinkou románu je překladatelka z jedenácti jazyků, a já byla navnaděná. S naší bezejmennou překladatelkou se právě rozešli jak manžel, tak milenec. Vzápětí její kamarádka Audur skončí v nemocnici a na vypravěčku připadne péče o jejího malého neslyšícího syna Tumiho. Když se jí podaří vyhrát v loterii (dvakrát), vydává se spolu s Tumim na bizarní okružní jízdu po islandské silnici číslo jedna, která možná někam vede… a možná ne?

čtvrtek 28. prosince 2017

Gail Honeyman – Eleanor se má vážně skvěle | Snad příště


Když se vás někdo zeptá, jak se máte, očekává, že odpovíte SKVĚLE. Neočekává, že začnete vykládat, jak jste večer usínali s brekem, protože jste celé dva dny nepromluvili. Prostě odpovíte SKVĚLE.“ 

Eleanor se má vážně skvěle. Od pondělí do pátku pracuje jako účetní v kanceláři, kam nastoupila někdy před devíti lety poté, co dokončila studium klasické literatury. Víkendy tráví doma četbou knih ve společnosti lahve s vodkou a vůbec nikoho nepotřebuje. Jenže pak jednoho dne spolu s kolegou Raymondem zachrání starého pána, který omdlí na ulici, což vede k sérii událostí, které Eleanor pomalu nutí vylézt ze své ulity a uvědomit si, že všechno není tak skvělé, jak to na první pohled vypadá… 

Na Eleanor jsem se vážně těšila. Někde v hloubi duše mi zněl jakýsi neodbytný hlásek, který tvrdil, že tahle knížka vypadá vážně skvěle, ale fakt. A pak jsem ji přečetla a… nějak nevím, co mám říct. Teď mám totiž v hlavě hlásky dva, a ty se hádají, jaký mám na tuhle knihu vlastně názor. Na jednu stranu totiž musím ocenit některá témata, jimiž se kniha zabývá, na druhou stranu jsem byla zklamaná, že to nedokázala i bez zápletky „v minulosti se NĚCO stalo“, která už pomalu ale jistě začíná být trochu vyčpělá.

čtvrtek 23. listopadu 2017

Brodi Ashton & Cynthia Hand & Jodi Meadows – Má lady Jane | Tak trochu konina

Mou lady Jane (fakt lady, nikoli Lady) provází pověst báječně ztřeštěné legrační knihy. Při čekání na český překlad jsem málem vystála důlek, ale konečně byl tady, a ta hezká obálka! Bylo načase zjistit, jak je to s tím manželem, co je tak trochu kůň.

Možná se v britských dějinách vyznáte a znáte Jindřicha VIII., jeho šest manželek a spory s církví. A taky jeho tři děti, Eduarda, Marii a Alžbětu, kteří vládli po něm. Možná jste ale doposud neslyšeli o Janě Greyové, která byla královnou krátkých devět dní po Eduardově smrti, než byla zajata a popravena. Autorky o ní slyšely, ale rozhodly se jejímu příběhu dát jiný konec. A když už byly v tom překrucování historie, vzaly to pořádně zevrubně. Anglie v jejich podání netrpí rozkolem mezi katolíky a protestanty, ale tzv. Ediany (lidmi, kteří se dokážou proměňovat ve zvířata) a Verity (kterým se to vůbec nezamlouvá). Lady Jana má radši společnost knih než lidí, ale nějak se ocitá ve víru událostí, při nichž skončí provdaná za jednoho z Edianů a s korunou na hlavě…

pátek 17. listopadu 2017

17. 11. 2017 - 7. blogovací narozeniny!

Dneska je den plný sedmiček, letos nějak víc než obvykle. Sedmnáctého listopadu je den, kdy se tady na blogu tradičně objevuje tenhle článek. Založila jsem ho totiž 17. listopadu 2010, což je dneska přesně sedm let. Je jenom určité množství narozeninových článků, které člověk může naplnit větami typu, že bych tehdy nevěřila, že mi to tak dlouho vydrží, a už vůbec ne, k čemu se díky svému blogu dostanu. Doposud neužité věty mi zkrátka došly, přestože ten vděk a nostalgie jsou stále stejné.

Takže 17. listopadu je pro mě každoročně datum, kdy si připomínám nejen Mezinárodní den studentstva a sametovou revoluci, ale prostě důsledky, které může mít jedno malé rozhodnutí, zdánlivě bezvýznamné - jako třeba založit si blog. A taky jak je hezké, že si sem můžu napsat cokoli chci. A doufám, že si to budu připomínat ještě dlouho. Snad i spolu s vámi, moji milí čtenáři!