neděle 8. října 2017

Helle Helle – Tohle jsem měla napsat v přítomném čase | Podzimní melancholie

Ke čtení nejnovější knihy dánské spisovatelky Helle Helle mě nalákal článek Barbory o podzimně laděných knihách. Podzimně se právě teď docela cítím, takže jsem v knihovně ulovila Tohle jsem měla napsat v přítomném čase a hned v metru jsem se pustila do čtení.

Dorte bydlí v domku u nádraží, před rodiči předstírá, že studuje v Kodani literaturu, ve skutečnosti ale spíš bojuje s nespavostí, chodí na dlouhé procházky a taky trochu píše. Občas navštěvuje svou tetu Dorte, po níž je pojmenovaná. Ani jedna Dorte tak docela neví, co si počít sama se sebou, se svým životem a vztahy. Tak nějak se to stalo.


Jednou jsem se Dorte zeptala, jestli se pokaždé zamilovala hned. Pokrčila rameny:
„Jo, tak nějak.“
„Tak proč se to vždycky pokazí?“

sobota 30. září 2017

Nina LaCour – We Are Okay | Síla slov a emocí

Ninou LaCour jsem už v minulosti měla tu čest, takže když se loni na podzim objevila krásná obálka k její připravované knize We Are Okay, navíc s doporučením Stephenie Perkinsové, stačilo jen letmé přečtení anotace a hned jsem věděla, že si to musím pořídit. Teď jsem se ke knize konečně dostala a vy se na ni můžete těšit v českém překladu (předpokládám, že příští rok).

Celý život máte pocit, kolik věcí potřebujete… a pak odjedete jenom s mobilem, peněženkou a fotkou své matky.

Marin zůstává přes Vánoce na koleji v zasněženém New Yorku, na druhé straně země od slunné Kalifornie, kde strávila celý život. Všichni odjeli za svými rodinami, jen Marin už nezbyl nikdo, za kým by se mohla vrátit, takže má před sebou měsíc o samotě, který přeruší jen návštěva její nejlepší kamarádky Mabel. Mabel, se kterou několik měsíců nemluvila, ne od té doby, co se to všechno přihodilo…

pátek 22. září 2017

Péter Gárdos – Horečka nad ránem | V dopisech je kouzlo

Nakladatelství Plus je pro mě zárukou kvalitního čtiva. Stačilo tedy letmé přečtení anotace a už jsem věděla, že si chci Horečku nad ránem přečíst. A další plus byla červená obálka…

Miklós přežil koncentrační tábor, ale jeho boj o život zdaleka neskončil. Po osvobození ho odvezou na ozdravný pobyt do Švédska, kde se dozví zdrcující zprávu – zbývá mu šest měsíců života. S tím se ale nehodlá smířit. Sežene si adresy všech Maďarek, které se také léčí ve Švédsku, a napíše celkem 117 dopisů. Jednou z žen, které na dopis odpoví, je i osmnáctiletá Lili – a tak začíná příběh jedné lásky, příběh, který se skutečně stal.

Péter Gárdos je maďarský režisér a spisovatel. Po smrti jeho otce mu matka ukázala dopisy, které si spolu vyměnili v prvních šesti měsících své známosti. Horečka nad ránem popisuje právě toto jejich seznámení, včetně úryvků z dopisů.

středa 20. září 2017

Leigh Bardugo – Šest vran | Žádnej funus, hodně slzí

Na Šest vran jsem se těšila. Hodně. Průměrné hodnocení na Goodreads 4,46. Jedna pochvalná recenze za druhou. Všechno nasvědčovalo tomu, že to bude zážitek, na který ještě dlouho nezapomenu. A to teda byl. Jen trochu jinak, než bych si přála.

Partička šesti kriminálníků dostane nabídku na práci, která z nich může velmi rychle udělat mrtvoly. Třicet milionů kruge je ale třicet milionů kruge, taková suma se neodmítá. A tak vymyslí složitý plán, jak proniknout do přísně střeženého města, aby mohli osvobodit cenného vězně. Každý z šestice má nějaký talent, který jim v tom má pomoct, ale nesou si s sebou mnohem víc – tajemství a břemena minulosti. Podaří se jim uspět v úkolu, který by většina lidí považovala za jistou sebevraždu?

středa 13. září 2017

Vstávání z blogovacích mrtvých

Ahoj všichni, co tohle čtete! Sedím tu zabalená v ponču (kdy už začnou topit?), popíjím k němu horký čaj a mám nějakou dobrou náladu. Taky jsem dneska vstala a svrběly mě prsty nutkáním zase něco napsat…  Ale odkud mám vlastně začít? Tak otvírám textový editor a začínám ultra vykecávacím článkem :)).

Za poslední rok můj blog skomíral, což mi bylo mnohdy líto, ale snažila jsem se být (aspoň trochu) zodpovědná a upřednostnit školu a povinnou četbu před četbou pro radost, takže jsem se postupně ocitla v situaci, kdy jsem vlastně neměla o čem psát, protože moje čtivo sestávalo převážně z klasických děl od dávno mrtvých autorů. No, pokud se se mnou kamarádíte na Goodreads, asi máte představu… A něco mi říkalo, že na recenze středověké milostné poezie není na internetu příliš velká poptávka.

Nicméně nakonec se to všechno vyplatilo, protože se od pondělí pyšním titulem bakalářka z bohemistiky a translatologie. Ale hlavně, hlavně! UŽ NIKDY NEMUSÍM STUDOVAT LITERATURU! Můžu si číst to, co budu chtít , ne co bude požadovat osmdesátistránkový seznam literatury (#užnikdynestudujliteraturu)… A to zase znamená, že se zase můžu vrátit k blogování a doufám, že mě ještě někdo budete číst :).

A co plánuju v nejbližší době?

úterý 25. července 2017

Sara Raasch – Sníh nebo popel | Pro fanoušky Skleněného trůnu

Kdykoli jsem během posledních pár let rozečetla fantasy knížku, přepadl mě zas a znova ten samý pocit: proč já vlastně fantasy nečtu častěji? Fantasy knížky jsou pro mě návrat k počátkům, které zdaleka nebyly jen Harry Potter – byl to taky Pán prstenů nebo Deltora. Kdysi jsem nečetla skoro nic jiného… Pak se mé čtenářské zaměření rozšířilo a návštěvy do jiných světů si dovolím spíš jen občas – ale pak to taky stojí za to.

Meira patří k posledním uprchlíkům z království Zimy, kteří jsou ještě na svobodě. Před šestnácti lety Zimu přepadlo Jarní království, zabili královnu Hannah a zlomili medailon, v němž bylo obsaženo kouzlo zimy. Od té doby žije většina Zimanů v pracovních táborech. Uniknout se podařilo jen malé skupince Zimanů, kteří uprchli s princem Matherem. Meira, stejně jako Mather, Zimu nikdy nepoznala, přesto však vyrostla v bojovnici s jediným přáním – dostat zpátky magický zdroj, dosadit na trůn právoplatného dědice a osvobodit zbytek svého národa. Bude však ochotná obětovat to nejcennější?

neděle 2. července 2017

Krystal Sutherland – Láska v prachu hvězd | Jen další hvězdička


Vždycky jsem už předem trochu skeptická ke knížkám, které mají v názvu „láska“. To samé platí o knihách, které hned od začátku tvrdí, že nejsou „žádná obyčejná love story“. Protože přiznejme si to, poslední dobou patří ke znakům průměrné love story to, že se prohlašuje za docela neobyčejnou. Takže jsem k Lásce v prachu hvězd přistupovala dvakrát ostražitě.

Henry Page nikdy nebyl zamilovaný. Pak k nim do posledního ročníku nastoupí nová holka. Grace Townová chodí o holi, nosí příliš velké klučičí oblečení a k typickým kráskám má daleko. A přesto, nebo snad právě proto, se Henry poprvé v životě zamiluje. Typická neobyčejná love story může začít. Nebo ne?

pondělí 17. dubna 2017

Kerstin Gier – Třetí stříbrná kniha snů | Naposledy do říše snů

 
Vzpomínám si, jak jsem si před mnoha a mnoha lety na veletrhu kupovala jistou poměrně neznámou knihu Rudá jako rubín. Tehdy jsem ještě netušila, že to bude začátek dlouhého literárního dobrodružství, které s touto autorkou podniknu. Dobrodružství, které (alespoň prozatím) skončilo tenhle týden, když jsem dočetla její poslední knihu, tentokrát Třetí stříbrnou.

Liv Silberová má starostí nad hlavu. Jsou tu tajemství, která se nikdo nesmí dozvědět (a ze všeho nejvíc se to týká oné lži, kterou nakukala Henrymu), a tajemství, kterým musí přijít na kloub (včetně tajemné blogerky Secrecy, jejíž totožnost někdo musí odhalit už jen kvůli nám, čtenářům!).

Ale vsadím se, že už ji všichni znáte. Nějaká dlouhá recenze vlastně není potřeba, stačí „Vyšla nová Kerstin Gierová…“ a než to dořeknu, běžíte si ji pořídit. Ale pro ty z vás, kteří tu zůstali, teď na více řádcích rozvinu, proč mám tyhle knihy i po tolika letech tak ráda.

sobota 25. března 2017

Patrick Ness – Volání netvora | Pravda a příběhy sedm minut po půlnoci

Jeden spisovatel kdysi řekl, že psát knihy pro děti je mnohem lepší než psát knihy pro dospělé. Knihy pro dospělé čtou jenom dospělí – ale když napíšete opravdu dobrou knihu pro děti, budou ji číst nejen děti, ale i dospělí. 

Volání netvora je jedna z těch knih, které mě roky míjejí. Jeden pozitivní ohlas za druhým, ano… ale nakonec mě přesvědčil až trailer k chystané filmové adaptaci. A rozhodně nelituju, že jsem uposlechla tomuhle knižnímu volání a zase jednou přečetla knihu, která vyšla v tomhle století (těžký život studenta literatury), protože tahle kniha za to vážně stojí!

„Netvor se zjevil těsně po půlnoci. Tak jak to netvoři obvykle dělají.“ (s. 11)

Jednoho dne, přesně sedm minut po půlnoci, se za oknem třináctiletého Conora ukáže netvor. Conorovi se právě rozpadá celý jeho svět, takže ho nějaký netvor nedokáže rozhodit. Ten se ale nedá jen tak odbýt a požaduje od něj tu nejděsivější věc na světě… pravdu.

pátek 18. listopadu 2016

Sofi Oksanen – Norma | Thriller na vlásku


Znáte ten pocit, jak vás tak nepochopitelně lákají knížky, které vás vlastně vůbec nelákají?  Norma, nejnovější knížka finské spisovatelky Sofi Oksanen na mě měla přesně tenhle účinek. Pořád jsem okolo ní chodila sem a tam a ona mě ponoukala „přečti si mě, přečti…“, ale když jsem ji vzala do ruky, najednou to neznělo tak dobře. Nakonec jsem se rozhodla ignorovat druhotný dojem a poslechla jsem intuici…

Třicetiletá Norma Ross žije poněkud osamělým životem se svou matkou Anitou. Tedy spíše žila, její matka totiž (údajně) spáchala sebevraždu skokem pod metro. V den matčina pohřbu Normu osloví cizí muž, který jí tvrdí, že se znal s její matkou a musí si spolu o něčem velice zásadním promluvit. Podivné okolnosti se vrší jedna na druhou a Norma se na vlastní pěst pouští do vyšetřování matčiny smrti…